Mohl jsem já, proč ne ty?
Nejdříve bych chtěl říct, že jsem byl od malička velmi svérázné dítě, vždycky jsem věděl, že když něco chci, tak to dostanu, protože bych jednoduše udělal cokoliv, abych toho dosáhl. Jakmile jsem jako dítě začal jíst normální jídlo a přestal být jen na mateřském mléce, sám od sebe jsem začal odmítat maso – aniž by mě k tomu rodiče nutili. Dokonce si vzpomínám na chvíle, kdy jsem se doslova rozbrečel, když jsem v televizi viděl nějaký mrtvý zvířata apod. Nebyl jsem ani na typické vegetariánské stravě, jedl jsem prakticky jen bílé pečivo a zpracovaný kakao pudinky. Tahle strava mi vydržela až do patnácti let. V patnácti jsem začal fakt naplno hulit, kouřit a chlastat – jako dělal jsem to i dřív, ale v těch patnácti se to rozjelo ve velkým.
Tímhle ´rebelským´ životním stylem jsem neustále podvědomě hledal svobodu.
Kolem patnácti se u mě začaly hodně projevovat ženský rysy – široký boky, tuk hlavně na břiše, žádný svaly, jemnej, pískavej hlas. Oblékal jsem se i choval jako holka. Kvůli rozhozeným hormonům jsem byl pořád bez energie, unavenej, nálady jako na houpačce. Nejvíc mě ale ničilo, že jsem i v patnácti pořád vypadal jak malej kluk a neměl jsem ani sperma – dokud jsem nezačal jíst maso. Byl jsem v podstatě neplodnej.
Když jsem v patnácti končil základku, měl jsem 167 cm a vážil sotva 55 kilo – byl jsem třetí nejmenší kluk ve třídě, i některý holky byly větší. Pleť jsem měl nezdravě bledou, skoro jsem se vůbec nemohl opálit, kosti slabý, klouby mě bolely nonstop a furt jsem měl nějaký zranění. Cítil jsem se slabej, podvyživenej a úplně bez cíle. Mezi klukama jsem byl takovej spíš submisivní typ, nikdy jsem v ničem nevynikal.
Když mi bylo 16, začal jsem chodit do posilky – hlavně proto, že jsem byl fakt hubenej a lidi se mi smáli. Jenže z té tehdejší stravy jsem prostě nemohl dostat dost bílkovin, tak jsem začal jíst maso a všechno, co mi přišlo pod ruku – fastfoody, mekáče, pizzy, proteinový šejky. A ne jen tak – fakt jsem se přejídal, klidně 4000–5000 kalorií denně.
Začal jsem se brutálně přibírat. Za jeden rok jsem přibral 40 kg a vyrostl o 12 cm.
Tohle jsem já přesně o rok později, když jsem měl 182 cm , 95 kg - poslední měsíc, kdy mi bylo 16 let.
Byla to první věc v životě, kde jsem fakt cítil, že se posouvám. Reálně jsem viděl výsledky – rostl jsem rychleji než většina kluků v mém věku. Ale upřímně… skoro všechno šlo do tuku a zdraví šlo úplně stranou.
Spánek? Totálně zanedbaný. O víkendech alkohol, denně tráva a cigarety. V tu dobu jsem si to neuvědomoval, ale dneska vím, že alkohol a marihuana jsou jedny z nejjedovatějších věcí vůbec. Ničí tělo, dehydratujou tě na buněčný úrovni… a hlavně tě drží dole – v nízkým vědomí, v pasivitě, v iluzích. Jako by tě to odpojovalo od sebe samýho
I když moje strava už tehdy byla rozhodně lepší než nejíst maso vůbec, upřímně – o výživě jsem nevěděl skoro nic. Jediný, co mě zajímalo, bylo dostat do sebe 200 gramů bílkovin denně. Neřešil jsem odkud, hlavně že čísla sedí. Takže jsem jedl fakt bordel – pizzy, těstoviny, tvarohy, proteiňáky, fastfoody plný rostlinných olejů… hlavně ať to roste.
Cvičil jsem v tý době asi rok, ale rozjel jsem si brutální chronický záněty v kloubech. Neustálý bolesti loktů a zápěstí – a nebylo to ani z posilky, ale z přebytku kyseliny močový v těle. Každej den mě bolely záda, kolena tak moc, že jsem nedokázal udělat ani dřep s vlastní vahou.
Kvůli těm bolestem jsem často musel dávat pauzy od fitka. Šel jsem k doktorovi s kolenama – řekl mi, že je všechno v pohodě. Šel jsem k dalšímu – řekl to samý. A já mezitím každej den trpěl bolestmi, unavenej, bez energie, s nulovou motivací do života a totálně ztracenej. Měl jsem v hlavě temno a vůbec jsem netušil, co dělám špatně.
Asi o půl roku později, v létě, když mi bylo 17 a byli jsme na dovolený ve Španělsku, jsem si šel dát jen tak běh – 5 km. Hned jak jsem doběhl, totálně mě chytl levej kotník. Bez jakéhokoliv pádu nebo špatnýho došlápnutí. Najednou mi otekl, celej zfialověl a já nemohl chodit dalších 4–5 dní. Trvalo mi rok, než jsem se z toho úplně zotavil. Stačilo vždycky, abych třeba přes den ušel třeba jen 8 km, a večer už mě ten kotník zase bolel – a byl jsem na další 3 dny mimo provoz. (Ne že bych tehdy zvládal nějakou náročnější aktivitu :D)
A jako by toho nebylo málo, o pár měsíců později se mi brutálně rozjelo akné. Totální breakout. Psychicky mě to úplně ničilo. Zkoušel jsem všechno – drahý skincare, červený lampy, celerový džusy, kosmetičky, různé detox kůry... a nic. Jen se to horšilo. Až mi došlo, že všechny ty chemický přípravky vlastně tělo jen ještě víc zanáší.
Totálně na dně, psychicky i fyzicky vyčerpaný.
Šel jsem k doktorce na krevní testy, protože už jsem fakt nevěděl, co se se mnou děje – a byla úplně v šoku. Řekla mi, že mám hyperurikémii – zvýšenou hladinu kyseliny močový, a to na úrovni 60letýho chlapa. Zároveň jsem si nechal zkontrolovat i testosteron, a ten byl taky úplně na dně.
Začalo mi to všechno dávat smysl. Kyselina močová, když jí je v těle moc, se mění na ostrý krystaly, co se usazujou v kloubech a způsobují brutální bolesti – dnu. Můžou se taky hromadit v ledvinách a vytvářet kameny. Takže to nebylo fitkem, ale moje tělo prostě volalo o pomoc.
Samozřejmě klasická medicína hned tvrdí, že za to může jídlo s vysokým obsahem purinů – a co to znamená? Že prý červený maso. Takže jsem se nejdřív vyděsil, omezil maso, přestal pít i kouřit. Ale někde hluboko jsem cítil, že tohle přece nedává smysl. Jak by mohlo být maso – něco, co jsme jako lidi jedli tisíce let – najednou pro tělo toxický?
Jenže i když jsem přestal s těma extrémy, pořád jsem měl totálně rozhozený metabolismus. Jedl jsem klasickou stravu, zaměřoval se jen na proteiny, kalorie a čísla na čince. A tak se stalo, že když mi bylo osmnáct, vážil jsem 110 kilo při 182 cm. Měl jsem fakt velkou nadváhu, ale pořád jsem si myslel, že jsem vlastně zdravý, protože jsem zvedal víc než většina lidí ve fitku.
Okamžitě po správné dietě se mi zastavil zánět, kyselina močová a močovina se vrátili do normálu. Můj testosteron vystřelil, můj metabolismus se dal zpátky do normálu, vysekal jsem 15 kilo a vypadal 10 krát lépe. Od té doby jsem nikdy nebyl šťastnější.
ROZDÍL 4 MĚSÍCE!
Hormony mají neskutečný vliv na člověka a hrají zásadní roli ve vývinu jeho vzhledu, zdraví orgánů, metabolismu, a psychiky.
Rozdíl 2,5 ROKU MOJÍ CESTY